Vaření jen tak - Články

A mám JI !

Mon, 21 May 2012 18:20:43 +0200

Koho, co ?

No přece Deník Dity P. - kuchařku . Další - ale krásnou, milou, očekávanou. Na moment, kdy Dita Pecháčková vydá kuchařku, čekám od té doby, co se ztratila z Apetitu. Sice jsem si ji potom našla v časopise Albert, ale na tu kuchařku jsem čekala pořád. A dočkala jsem se. Sice vyšla již na začátku tohoto měsíce, ale v knihkupectví na náměstí nebyla a ani ji neočekávali. Ale dnes jsem šla z práce domů oklikou, kolem druhého,vzdálenějšího knihkupectví, které u nás ve městě máme. Byla za výlohou a zcela určitě čekala jen na mě. Byla totiž poslední. Milé prodavačky mi ji podaly z výlohy, vybalily z igelitového obalu a dovolily nakouknout. Samozřejmě jsem si ji vzala a při placení se mě prodavačky nesměle zeptaly, zda by se do ní mohly také podívat! A tak jsme listovali společně a kochali se.

Můj pocit z celé knihy? Je osobní, nostalgická, pohodová a vzpomínková. Není to jen strohá kuchařka, či kuchařská encyklopedie. Je to příběh plný opravdové lásky k vaření. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Vlastně v obýváku na stolku, pěkně při ruce. A hlavně zatím neoficiálně, protože jsem si ji naložila k svátku a tudíž bych se do srpna měla tvářit jako že o ní nevím, ale to bude dost náročné!

Králičí polévka

Sun, 13 May 2012 15:26:46 +0200

Dnes představím recept na mou oblíbenou polévku. Je to polévka z králičích hlav a vnitřností.

Mamka ji vařívala, když jsem byla malá, ale taťka ji moc rád neměl. Pamatuji si, že mamka vždycky říkala, že táta tu polévku sice sní, ale nesmí vidět, jak se vaří. Dnes ji mamka už nevaří, protože ji už taky nejí, prý si odvykla. Já ji mám ale pořád ráda, jen ji nevařím často, protože nemám zdroj na králíky.

Tak tedy zde je postup:

Budeme potřebovat králičí hlavy - aspoň dvě, odřezky z králíka a vnitřnosti.

Vše dáme vařit do měkka. Polévku přecedíme, maso obereme a vrátíme zpět do polévky. Nakrájíme také vnitřnosti - srdce, ledvinky a játra a přidáme k masu. Připravíme si zásmažku - na oleji či sádle osmahneme trochu mouku, přidáme trochu sladké papriky a česnek. Necháme jen lehce zpěnit a zasmažíme polévku, tu pak podle chuti osolíme a necháme zavařit nočky.

Ty si připravíme z vajíčka, mouky, trochy vody a špetky soli.

Přeji dobrou chuť!

Jarní čtení

Sat, 05 May 2012 00:05:11 +0200

Tak nějak jsem teď blog zanedbávala, což ale neznamená, že jsem zanevřela na vaření. Hned po Velikonocích jsme už stihli spáchat první letošní prasátko, a pak nebyl čas ze stavebně rekonstrukčních důvodů. Zato po večerech jsem se pak mohla věnovat listování v kuchařkách. Knih je teď ke studování víc než dost, jen nevím, kdy stihnu navařit to, co mě zaujalo!

Prvními čtenářskými resty byly Culinarie Španělsko a Francie.

Ty jsem dostala loni na podzim ke kulatinám - jednu od kolegů z práce a druhou od švagrů. Nádherné knihy, ale chtějí čas. Jako každé jiné encyklopedie jsou předurčeny k nekonečným návratům!

V čase vánočním jsem louskala Ježíškův dárek - Bezděkovu výrobu uzenin a k tomu časem přibyl i úlovek z Levných knih - Domácí paštiky. Výsledek? Bezděk zůstává neuklizen na očích, třeba Ježíška napadne postavit tu udírnu 8-)

A po shlédnutí Pekla na talíři (Ne, že by to člověk nevěděl, ale co oči nevidí, to srdce nebolí, ale když uvidí, žaludek se vzbouří) jsou teď favoritem na nočním stolku právě Domácí paštiky.

Na jaře jsem chtěla vařit šoulet, tak jsem se dostala k Rachadovi a k přání, mít doma alespoň jednu malou židovskou kuchařku - no, nakonec dvě, ale to vůbec nevadí - už nebylo daleko. Po prvním prolistování se k nim teď vracím a chuť podle nich něco uvařit, je čím dál víc silnější.

Aby toho nebylo málo, tak ještě louskám další dvě kuchařky - úlovky z internetových antikvariátů. Rybí kuchařku za 200,-Kč i s poštovným jsem tam prostě nechat nemohla a starou kuchařku - Jak se vaří v SSSR - taky ne.

Momentálně dělám pořádek ve fotkách, tak jak skončím, určitě sem něco jedlého přidám!

Velikonoční perníčky

Sun, 08 Apr 2012 23:57:34 +0200

Perníčky - klasika, která se u nás peče hlavně na Mikuláše, vánoční svátky a velikonoce. Dcerka je přidává do výslužky velokonočním návštěvníkům k malovaným vajíčkům, stužkám a čokoládovému mlsání.

Dřív jsem malovala perníčky sama a hlavně jsem je musela před dětmi dobře schovat. Dnes převzala tyto velikonoční "povinnosti" dcerka a zvládá to dokonale!!!

Recept mám opět od mamky a pečeme podle něj už léta. Na těsto budeme potřebovat:

65 dkg hl.mouky, 2 lžičky sody, 25 dkg ml.cukru, 10 dkg medu (asi 3 lžíce), 5 dkg másla, 4 vejce, 2 lžičky koření ( ml.skořie, fenykl, anýz, hřebíček, badyán)

Vše zpracujeme v těsto a necháme chvíli odpočinout - nejlépe přes noc v chladničce.

Koření můžete použít koupené perníkové, já si ale perníkovou směs melu sama, tak nějak to máme prostě rádi.

Před pečením si dáme předehřát troubu a pustíme se do perníčků. Těsto vyválíme na tloušťku asi 5mm ( v podstatě u větších tvarů necháme těsto krapet silnější a ty menší mohou být malinko tenší) a klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pokud se těsto lepí, nebojte se pod něj dát dostatek mouky, těsto to snese a pokud pečete bez pečícího papíru, nepřichytí se k plechu.

Pečeme ve středně vyhřáté troubě do růžova po vytažení z trouby hned potíráme rozšlehaným vejcem. Přendáme na rovnou podložku, aby se perníčky během chládnutí nezkroutily a necháme vychladnout.

Zdobíme cukrovou polevou na perníčky - přesátý cukr moučka, trocha citronové šťávy a troška bílku - vymícháme leskou polevu, která nesmí být příliš tekutá, ale ani příliš hustá. Necháme zaschnout.

A pokud máte raději beránka, pak recept na něj je zde a ještě jeden tady!

Pohodové svátky přeje HaF

Vepřové na celeru s hráškem a těstovinami

Mon, 26 Mar 2012 23:53:47 +0200

Nedávno u nás byla na noc dcerčina kamarádka Eliška a já zrovna vařila druhý den k obědu vepřové maso s těstovinami. Elišce velmi chutnalo a já jí slíbila, že tento recept dám na blog, aby ho mohla ukázat mamce.

Takže plním slib a je tu vepřové na celeru s hráškem a těstovinami.

Tento recept mám opsaný od mámy a je to má vzpomínka na dětství. Ani nevím od koho mamka tento recept získala, ale hned se u nás ujal a jsem ráda, že chutná i našim dětem. Je to taková česká varianta na čínskou kuchyni, ale já jej beru jako vzpomínku na socialistické úlety, které nám přibližovaly zahraniční kuchyni.

Vepřové - nejlépe kýta, ale může být i kotletka - nakrájíme na nudličky a naložíme na čínu:

1-2 lžičky solamylu, 1 vejce, sójová omáčka, worcestr, curry, pepř a dle potřeby sůl a trochu vegety - tu já vynechávám zcela. Necháme alespoň 2 hod. marinovat (pokud maso naložíme den předem, nevadí). Nastrouháme 1/2 zdravého celeru na hrubém struhadle a nachystáme sterilovaný hrášek. Dáme vařit těstoviny a můžeme připravit maso.

V hluboké pánvi rozehřejeme olej a vložíme maso. Když je maso hotové (krásně měkké a přitom na povrchu křupavé), přidáme celer - nešetřete - a lehce podlijeme. Necháme chvíli provařit a nakonec přidáme prohřát hrášek - pokud je potřeba, lehce podlejeme. Když je vše hotové, smícháme s těstovinami a můžeme podávat.

Naše zásady:

- těstoviny jedině velké mušle - s jinými to prostě není ono. Hrášek s celerem a sosíkem z masa se nabalí do mušliček a ty jsou pak naprosto vynikající!

- je to sice recept ala Babica, ale v tomhle případě mi to nevadí - jen pozor - nezamněňovat ingredience, jinak už vaříte něco úplně jiného.

- nebojte se celeru a dejte ho tam dost, ve spojení se sosem z masa vznikne vynikající chuť.

U nás se vaří ze 3/4kg masa a 1,5 sáčku těstovin - část se hned musí odložit dětem na druhý den do krabiček a zbytek padne na oběd. Pokud omylem něco málo zbude, do hodiny se to z pánve "odpaří"!!!

Hrách a kroupy - to je hloupý

Sun, 26 Feb 2012 21:42:44 +0100

ty my máme každý den,

ale vdolky z bílé mouky

ani jednou za týden!

Tímto popěvkem začíná kapitola o kroupách v knize Strava jako lék. Zde jsem totiž hledala recept na šoulet - kroupy jsou jeho součástí a v této knize je o nich mnoho zajímavého. Překvapením pro mě bylo, že o šouletu zde není žádné zmínka a recept, který by to mohl být, byl jednoduše nazván hrách a kroupy.

A já tak začala pátrat po opravdovém šouletu a narazila jsem na velmi pěkný článek u Rachada. Zde je vše podstatné a já bych rozdíl mezi pravým šouletem a naší českou obdobou tohoto pokrmu lépe nepopsala. Výsledek ? Já si pro prohloubení vědomostí koupila hned dvě knížky o židovské kuchyni (opravdu velmi zajímavé a poučné čtení, které nejde vsáknout najednou) a vám nabízím návod jen na "hrách a kroupy".

Příprava začala už den předem. Pro lepší chuť krup jsem se rozhodla je uvařit ve vývaru z uzených žebírek (jeden z prvních prohřešků proti pravému šouletu) a tak jsem vývar vařila den předem. Ještě namočit hrách a tím zatím přípravy skončily.

Druhý den jsem v jednom hrnci uvařila kroupy v uzeném vývaru a v druhém hrách s hovězími žebry (další prohřešek, originál se dělá společně, i s masem). Po uvaření jsem kroupy s hrachem smíchala, maličko omastila sádlem, osolila, opepřila, dochutila majoránkou a česnekem. Poměr hrachu a krup jsem řešila tzv. přiměřeně (hlavně jsem musela pospíchat, protože vařené kroupy u nás mizí rychlostí blesku). Poté vše mířilo ve vymazaném plechu do trouby a zapékalo se do růžova.

Ještě před zapékáním jsem si nachystala kachní prsa - osušit,naříznout kůži, osolit a opepřit a nechat chvíli stát - a dala jsem dělat cibulku.

Litinovou pánev (konečně jsem se jí dočkala!) necháme dostatečně nahřát a vložíme kachní prsa kůží dolů. Posléze otočíma a doděláme z druhé strany - doba záleží na celkové velikosti a taky na výšce jednotlivých prsek ( a také jak kdo má rád maso propečené) - já maso dělala přibližně 4minuty z každé strany.

Po chvilkovém odležení hotového masa jsem slila puštěnou šťávu do kastrolku, přidala na plátky nakrájený česnek a společne chvilku podusila.

Nakonec se servírovaly kroupy s hrachem, zdobené cibulkou, obložené kachními prsy, přelité šťávou s česnekem.

Na závěr jen pár faktů o kroupách:

Můžeme z nich upravit velké množství slaných i sladkých pokrmů.

Na kroupy se v dnešní době bohužel postupně zapomnělo a na jejich místo nastoupila hladká, bílá rýže.

Kropy a krupky jsou bohaté na škroboviny (74,5%) i bílkoviny (11,8%) a tuky (2,7%). Jsou vydatné a levné, 10dkg krup vydá asi 379kalorií. Mají velký obsah lecitinu - 375mg a mnoho vitamínů a minerálů.

(informace z knihy Strava jako lék)

Pozdrav z kuchyně

Sat, 18 Feb 2012 19:02:35 +0100

Konečně troška času a tak malé zpravodajství z naší kuchyně.

Nebyl čas před Vánocemi zveřejnit nějaké recepty na cukroví, ale jsou připraveny na ty letošní - slibuji!

Leden byl náročný - musela se vyreklamovat část vánočního dárku (polámaná mísa), ale už je vše O.K. a nový pomocník je super!!!

Po manželových narozeninách následovala zabíjačka (na toto téma více zde) - obsazení bylo stejné, jen pašík byl nový a ještě větší - skoro 200kg. Výsledkem je spousta nádherného, domácího masa a něco zabíjačkových specialit!

Tohle byly testovací krabičky do práce a takto jsem byla pod dohledem já, když jsem pašíka ládovala do mrazáku. (Jo, Harry už nám takhle vyrost, po malém štěňátku nikde ani stopa!)

Další víkend následoval myslivecký ples a bohaté výhry v tombole - pytel pšenice (pro slepičky u babičky), půlka Nivy, tři sedmičky vína a k tomu tři bažanti.

Následovaly jarní prázdniny a týdenní pobyt v Jeseníkách. Bylo krásně, sněhu a mrazu plno. Teď už jsme doma a bude na vaření více času.

Jen tak na okraj - takhle to vypadá, když se za volantem objeví alkohol - tohle auto nám z ničehož nic přistálo jeden den dopoledne na horách vedle našich aut. Mladík nadýchal 2 promile a může být rád, že ho naši chlapi vytáhli z auta živého a nikoho cestou ten blbec nesrazil!

Takhle to z okna kontrolovali naši chlupatci.

P.S. Příště budou kachní prsa, hrách a kroupy!

Silvestrovský originál vlašský salát

Sat, 31 Dec 2011 11:11:51 +0100

Je tu poslední den v roce a k tomu patří příprava silvestrovského pohoštění.

Nabízím dva recepty na vlašský salát - jeden dle originál receptu lahůdkářství u Linků a druhý podle Sandtnerové.

Kdo si vzpomene na jediné číslo časopisu ELLE à table, které vyšlo loni na podzim, možná si i vzpomene na úplně poslední článek tohoto časopisu. Byl to článek o vlašském salátu, jeho vzniku a jak došlo k jeho postupným proměnám a samozřejmě nechyběl původní originál recept, který vznikl právě v lahůdkářství rodiny Linků. Po znárodnění v roce 1948 tento recept paní Marie Linková ubránila a prodejny byly zaplaveny napodobeninami s bramborem a obyčejným salámem.

Já původní recept vyzkoušela a vřele doporučuji!

Originál vlašský salát podle Linků

350g jablek,50g sledě, 100g hrášku z konzervy, 100g mrkve z konzervy, 150g pražské šunky od kosti, 100g kyselé okurky, 150g majonézy, sůl, pepř

Jablka oloupeme a vše nakrájíme na kostičky. V míse promícháme a spojíme majonézou, dochutíme solí a pepřem. Necháme chvíli odležet a vychladit. Podáváme s pečivem, ale p.Linka doporučuje i jako přílohu k rybě.

Tento salát překvapí svou lehkostí, svěžestí a křehkostí! Je to opravdu o něčem úplně jiném, než kupovaný salát. Jablka dodají svěží křehkost a zavináč tu správnou nakyslost. Jak psal pan Rudolf Linka v článku - zapomeňte na brambory, obyčejný šunkový salám a hlavně na cibuli!

Nedalo mi to a k originálu jsem ještě vyzkoušela recept z kuchařky Marie Janků - Sandtnerové.

Vlašský salát podle Sandtnerky

Suroviny: oloupané vařené brambory, šunka od kosti, uzený vařený vepřový jazyk, můžeme přidat telecí pečeni (tu jsem vynechala), kyselé okurky, jablka, vařená vejce, ocet, pepř, sůl, Worcestr, majonéza

Jednotlivá množství surovin Sandtnerová nerozepisuje, takže dávkujeme podle vlastní chuti a uvážení. Já například ocet nahradila lákem z okurek. Opět vše nakrájíme na kostičky či nudličky, ochutíme a spojíme majonézou. Vychladíme.

Tento salát je daleko hutnější než předchozí recept - to ty brambory, ale je také velmi chutný. Jsou to dva zcela odlišné recepty a proto se také výsledné chutě těžko srovnávají.

Pokud máte chuť na něco osvěžujícího, zvolte původní, originál variantu. Pokud ale chcete poctivý základ pro nadcházející silvestrovské oslavy, zvolte salát podle Sandtnerové. V každém případě si buďte jisti, že vás recepty nezklamou!

Na další variantu, tentokrát podle V.Vrabce můžete kouknout sem.

A jakému vlašskému salátu dáváte přednost Vy? Máte také nějaký osvědčený recept?

P.S. Veselý Silvestr a hlavně mnoho zdraví v novém roce 2012 přeje HaF

Vánoční pozdrav

Sat, 24 Dec 2011 16:40:16 +0100

Všem návštěvníkům a čtenářům přeji klidné a pohodové Vánoce a mnoho zdraví v novém roce 2012.

Bramboráky - podzimní klasika!

Wed, 14 Dec 2011 19:45:54 +0100

Sice už nastal předvánoční čas, ale podzim vlastně ještě trvá a navíc jsem bramboráky posledně slíbila.

Pro mne jsou bramboráky jedním z nejobyčejnějších jídel, ale taky z těch nejoblíbenějších! Nebudu tu rozebírat jejich vhodnost z dietního hlediska, jednou za čas, na chuť, jsou podle mne zcela jistě povoleny.

Bramboráky u nás frčí s kysaným zelím a časem k nim přibyly zelňáky. Už ani nevím, kde jsem přišla k tomuto receptu, ale zabydlel se u nás rychlostí blesku!

Bramboráky

brambory, mléko, pol.mouka, vejce, cibule, česnek, sůl, pepř, majoránka, olej

Syrové, oloupané brambory nastrouháme na jemném struhadle, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli, rozmačkaný česnek, vejce, mléko a mouku. Dochutíme solí, pepřem a majoránkou. Smažíme na kvalitním rozehřátém oleji do zlatova. Můžeme použít i sádlo, ale já osobně nemám ráda, když bramborák vychladne a část vsáknutého sádla v něm ztuhne.

Zelňáky

brambory, kysané zelí, mléko, pol.mouka, vejce, cibule, sůl, pepř, majoránka, olej

Postupujeme stejně jako u bramboráků, jen strouhané brambory nahradíme z poloviny kysaným zelím a vynecháme česnek - jeho chuť totiž v kombinaci se zelím zanikne a je tudíž zbytečný. Smažíme stejně jako bramboráky. Rozdíl je v chuti - zelňáky jsou lehce (ale příjemně) nakyslé.

Bramboráky mám ráda od dětství, máma je dělala vyšší, na krajích krásně vypečené, uprostřed příjemně měkké. Manžel a děti preferují menší bramboráčky, vypečené do křupava a stejně tak i zelňáčky.

Podzimní depka a jak sní zatočit

Tue, 29 Nov 2011 23:02:53 +0100

Hlásím se po delší odmlce a doufám, že jste na tento blog nezanevřeli! Dnes to bude asi poprvé trošku osobní, ale asi to tak cítím. Jak už jsem psala jinde, začala škola, k tomu štěndo a tak nějak se dostavil pocit nenaplněnosti - sotva člověk cokoli dovařil, hned to zmizlo. Čím víc se toho navařilo, tím rychleji se to snědlo. Navíc začíná být aktuální otázka jakou zvolit další školu, syn nás vyhnal na burzu středních škol, naplánoval si, které školy musíme navštívit v rámci jejich dní otevřených dveří a k tomu i dcerka vyslovila přání, že by chtěla příští rok na osmileté gymnázium. Trošku moc novinek na jedny rodiče, ale máme z nich radost - z holomků!

No a já dostala k narozeninám od manžela zaplacené kompletní vyšetření ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Z výsledků jsem se docela dlouho vzpamatovávala a dalo mi dost práce to celé vstřebat. Jakožto typická žena neustále řeším svou váhu, manžel to nevydržel a vyslal mě k odborníkům. Výsledek ? Vysloveně hubená nikdy nebudu, na to nemám stavěnou kostru, nadváhu mám, ale ne tak velkou jak jsem si myslela (žila jsem v přesvědčení, že je to 20-25kg a stačí dostat dolů jen 10kg!!!), jsem prý ve velmi dobré fyzické kondici (když tak občas padám na"hubu" ani si to nemyslím) a hlavně MÁLO jím a piju. Spočítali mi denní příjem min. na 9200 kJ a v případě jakékoli pohybové aktivity i víc! Ten pocit, že se vlastně mohu klidně najíst (samozřejmě s rozumem a zdravě) je k nezaplacení, jen to chvilku trvalo si na to zvyknout. První týden jsem po večerech probrečela, že když budu tolik jíst, tak se neunesu, druhý týden mi bylo z toho množství jídla až špatně, ale už se to trochu zlepšilo. Vysloveně jsem se projedla (zatím) z vel. 48 do vel. 46, z XL do vel.L!

Jak říká můj manžel - člověk musí hodně jíst a hodně spát, aby měl sílu se obezitě bránit!

A tak všem přeji krásný podzim a nepropadat chmurným chvilkám.

A sem chodím nakukovat: http://www.pridejseknamity.cz/

Příště budou "dietní" bramboráky!

Malé podzimně školní zamyšlení

Fri, 21 Oct 2011 00:00:42 +0200

Jen takové opravdu malé zamyšlení.

Začala škola a tak následoval kolotoč informací, plateb a shánění. Kdo má doma školáky, zná tuto situaci a pochopí, že některé, v ten moment pro mne nedůležité, infomace člověk prostě vypustí z hlavy . A tak, když mi dcerka sdělila, že budou dostávat nějaké ovoce, jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Za pár dní přišla s tím, že už ten balíčk dostala a že něco nechala kamarádce (tuším to byly švestky), následně vytáhla z batohu jablko a banán a na zem vypadl malý papírek. Já zbystřila a šla se podívat, co se to dějě. A dítko začalo hbitě švitořit, že mi to přece říkala, že to je to ovoce ze školy a že to budou dostávat každý měsíc a že je to zadarmo a že..... Tak jsem mrkla na internet a zde najdete více informací: http://www.ovocedoskol.eu/

Myšlenka zajímavá a chvályhodná.

Jen do okamžiku, než jsem zvedla upadený lístek a začala číst. Že banán nebude tuzemské produkce jsem chápala, ale že to jablko a ty švestky jsou italské, to mne lehce zaskočilo. Včera dcerka donesla druhý balíček (syn ne, na žáky druhého stupně se akce nevztahuje).

Balíček jsem rozbalila, ovoce vyskládala a začetla jsem se do přiloženého lístku.

Když jsem dočetla, našla jsem si stránky dodavatele těchto balíčků pro naši školu: http://www.mkfruit.cz/7296/ovoce-do-skol/

Dala jsem se do čtení a žasla jsem, nejvíc zajímavá byla tato věta: Nabízíme produkty tuzemských pěstitelů, ale i banány a nápoje z ovocných a zeleninových šťáv.

Ptáte se proč? Zde je vysvětlaní:

Chválím tento nápad, ale KDE jsou ty tuzemské produkty? Teď, kdy je jablek, hrušek, švestek dostatek! Je to snad tím, že celý projekt je přes 70% financován z fondů EU? To by vysvětlovalo ten 75% podíl dovozového ovoce a zeleniny. Má to být záchrana zemědělců z EU nebo bychom měli dát spíše šanci našim zemědělcům?

Skoro mám dojem, že o ty děti ani tak nejde, protože nejsou-li z domova na ovoce a zeleninu zvyklé, jeden malý balíček měsíčně to nespasí. Ano, je to na rodičích, to nepopírám ( a já jsem ráda, že naše děti s konzumací syrové zeleniny a ovoce vcelku nemají problém), ale myslím si, že v prvé řadě, by tento projekt měl vycházet ze spolupráce s místními zemědělci, podpořit naše zemědělství!

Takže mám z tohoto počinu našich úředníků velice smíšené pocity.

Zapečené brambory s houbami a paprikovou klobásou

Sat, 08 Oct 2011 23:03:52 +0200

Houbová soutěž u Gurmánky mi připomněla jeden oblíbený recept mé mámy - zapečené brambory s paprikovou klobásou a houbami. Protože sušené hříbky doma ještě nějaké jsou a navíc jsem tyto brambory už nějakou dobu nedělala, byla to jasná volba.

Tento recept mám spjatý s dětstvím, bylo to mé oblíbené jídlo. Ani nevím, proč jsem ho dlouho nevařila, snad proto, že naše děti se s hříbky moc nemají rády. Sice je rády sbírají, ale na talíři je to jiné, to sympatie opadnou. Už jsem to psala jinde, klamu je tak, že sušené houby pomelu a dodávám je do jídla jako prášek. Houbová chuť jim nevadí, jen ty hříbky nemusí vidět.

Ale zpátky k receptu, není složitý, výčet surovin je jednoduchý a výsledek vynikající (alespoň pro mne).

Potřebujeme:

- brambory - dopředu uvařené ve slupce, oloupané

- paprikovou klobásu - nejlépe lehce pikantní, od dobrého řezníka

- sušené houby - dopředu namočené ve vodě

- sůl, pepř, kmín mletý, sádlo (nenahrazujte olejem - za to se přimlouvám)

Pekáček vymažeme sádlem a vyskládáme vrstvou vařených brambor, nakrájených na plátky. Osolíme, posypeme mletým kmínem a poklademe kousky sádla. Pokračujeme další vrstvou brambor, opět okořeníme, přidáme sádlo a vyskládáme další vrstvu. Obvykle mi vyjdou brambory ve třech vrstvách. Přiklopím druhým pekáčkem a peču v toubě asi 20-30 min při 200°C.

Mezitím si nakrájím klobásu na kolečka a vymačkané houby na jemno. Mamka je mlela v masomlýnku, ale já, jakožto pohodlný člověk, který pak nechce umývat celý mlýnek, je raději krájím, kvůli našim dětem velmi na jemno, ale nevadí, když kousky budou i větší.

Když brambory začínají zlátnout, přidám houby, klobásu, opepřím, ještě okmínuju a případně dosolím, či přidám trochu sádla.Promíchám a nechám zapéct, teď už otevřené dalších 20-30min.

Hotové brambory podáváme s nakládanou okurkou.

Dřív jsem i experimentovala - přidávala jsem koření, měnila druh klobásy nebo jsem zkoušela uzené maso, ale nakonec jsem se vždy vrátila k této variantě a už ji neupravuji - je totiž bezkonkurenčně ta nejlepší! Věřím, že budou chutnat i Vám!

Letní čtenářské pokušení

Mon, 19 Sep 2011 22:50:41 +0200

Vaření šlo přes prázdniny trochu stranou, ale na čtení mi trocha času zbyla. Zcela jistě nikdo nepřehlédl pořad a knihu "Šéf na grilu". U nás doma je přes grilování manžel a tak nebyl ušetřen rekamní kampaně a tuto sbírku grilovacích receptů dostal k svátku. Sice jsme toho venku moc nenagrilovali - buď nevyšlo počasí, nebo byly jiné aktivity - přesto nějaké steaky vznikly alespoň v kuchyni.

Dalším letním čtením byla knížka z Knižního klubu - Konzervování. Autor - Oded Schwartz - zde představuje konzervování velmi lákavým a hlavně nakažlivým způsobem. Kniha začíná historií konzervování, následuje představení ohromných možností a využití konzervování, dále jsou představeny pomůcky, přísady, vybavení a základní techniky. Nakonec přijdou recepty - nakládání, omáčky, chutney, octy, oleje, hořčice, paštiky, džemy, sušení, uzení, kandování - nic nezůstalo nevyužito - ovoce, zelenina, maso, bylinky.

Doufám, že najdu odvahu a nějaký receptík z této knihy použiji, momentálně však spíše běhám po bytě a utírám loužičky po našem kavalířím juniorovi.

Doufám, že návratem školního roku naběhne opět pravidelnější režim, Harry přestane loužičkovat a bude více času na kuchařské experimenty!

Rozmarné léto

Tue, 30 Aug 2011 09:52:24 +0200

Letošní léto je opravdu rozmarné. Ale s tím musí člověk počítat , že počasí nenaplánuje a tak nezbývá než se přizpůsobit. U nás se navíc žádná dovolená letos neplánovala, protože dcerce přes prázdniny vyšel pobyt v lázních. A tak jsme stihli společně na začátku prázdnin alespoň víkendové pečení selete a prázdniny jsme zakončili prodlouženým víkendem na Otavě s partou dalších přátel. A mezitím probíhaly návštěvy našeho potomka v lázních na severu Moravy.

K tomu navíc částečné rekonstrukce domu, kompletní přestavění dětského pokoje na pokoj vhodný pro dva nastávající teenagery ( navíc ještě rozdílného pohlaví - skloubit jejich požadavky byl opravdu chvilkami oříšek) a k tomu navíc příchod nového psího člena rodiny. Takže na vaření nebylo moc času (ani nebylo pro koho - děti mimo domov a víkendy na cestách) a nějak člověk nestíhal ani sledovat blogy ostatní. Teď, s příchodem nového školního roku, snad zase nastane pravidelný režim a na vaření bude více času a klidu.

Zde je pár fotek z letošního léta a zároveň děkuji všem, co chodili na blog i když se tu nic nedělo!

Dojížděli jsme do Klimkovic a odtud už to byl kousek za slůnětem!

Konec prázdnin se sjížděla Otava a tak jsme v rychlosti proběhli alespoň hrad Rábí.

A taky už máme doma nového člena rodiny- psí mimino Harry Herberta!

A jeden odkaz, kde jsou fotky prťat, dokud ještě byly u maminy:

https://picasaweb.google.com/mangovnice/Hanky?authkey=Gv1sRgCPTIjcftw-3_0wE

Ryby, rybky ,rybičky a štěňátka

Sun, 31 Jul 2011 23:12:26 +0200

Je čas prázdnin a tudíž i čas výletů. Taky už nastal nejvyšší čas podívat se za štěňaty. A tak jsme dnes ráno vyrazili na návštěvu. P.Petřeková (majitelka fenky, kterou Neddy nakrýval) byla moc hodná a nabídla nám pohlídání Neddyho, abychom se mohli trochu porozhlédnout po okolí. Tak jsme našeho chlupatce vysadili va Stanislavicích a jeli se podívat do Chotěbuz. Nachází se tu Archeoskanzen a Rybí dům.

Kvůli počasí z prohlídky skanzenu sešlo, ale Rybí dům nám vše vynahradil.

Kromě restaurace je zde prodejna čerstvých ryb ( v neděli bohužel zavřeno), možnost rybolovu a především nádherná obří akvária. Manžel se synem si to tu užívali, neboť oba jsou rybáři a vystavované kousky byly opravdu kapitální! Pár fografií nabízím, ale omlouvám se za jejich kvalitu. Focení s bleskem je zakázáno a toto je výsledek focení v šeru a přes sklo. (Jen orientačně - kapři měli kolem 80cm, štika asi 1m, sumec asi 1,5m)

Po prohlídce nastal čas oběda. Děti nezklamaly a daly si klasiku - řízek. To aby se jim po rybce náhodou pusa nezkřivila! Ovšem já a manžel jsme museli vyzkoušet místní rybí nabídku.Do rybí polévky jsem šla sama, zbytek volil česnekovou klasiku, i když byla výborná, já zkusila Hálászlé a nelitovala jsem. Jako hlavní chod manžel zvolil rybí špíz - štika, losos, anglická slanina a cibule, já zkusila grilovaného sumce na zeleném pepři. Oběma nám moc chutnalo, výběr rybích pokrmů byl široký - v nabídce byly snad všechny sladkovodní ryby - kapr, pstruh, štika, candát, sumec, jeseter.

Po obědě už byl nejvyšší čas zkontrolovat našeho chlupáče, zda nezlobí. Našli jsme ho maximálně spokojeného ve společnosti čtyř krásných kavalířích slečen. Ani jsme mu moc nechyběli. Zlatým hřebem této návštěvy byla samozřejmě štěňata! Ve věku skoro sedmi týdnů byla prostě roztomilá! Tři chlupatá klubíčka, zvědavá a správně legrační. Chvilku notně bojovala s nějakou hračkou, aby po chvilce upadla do hlubokého spánku. Po probuzení následovalo hlasité dožadování se potravy, aby měla sílu na nové objevování a znovu upadnutí do posilujícího spánku.

Společnost těmto psím raubířům dělala i čtyři koťata, takže bylo veselo! I když se počasí nevydařilo, bylo to příjemné odpoledne, strávené v milé společnosti. Děti byly spokojené a padlo i konečné rozhodnutí, malý Harry Herbert koncem srpna poputuje k nám a bude - doufám - posledním novým členem naší rodiny.

Letní zlatavé prasátko

Wed, 20 Jul 2011 03:01:31 +0200

Protože je léto - čas pohody, lenošení a příjemných zážitků - podařilo se po dlouhé době uskutečnit setkání s našimi přáteli, z nichž většina je ze severu Moravy, přímo z drsného města Bruntálu. A protože i Zekon došel jen do Krnova, neriskovali jsme a sešlost jsme uskutečnili zde, na Hané, na nádherné zahradě našich přátel přímo pod místní velehorou Kosířem.

A jelikož tento blog je především o vaření, důvodem sepsání tohoto povídání je příprava lahodného prasátka. Celé to pohodové víkendové setkání začalo už týden dopředu. Muselo se zajistit sele, jeho porážka a následné naložení. Jestli očekáváte podrobný postup a výčet surovin, asi zklamu. Tato záležitost je zcela v rukou mého muže a ten s potutelným úsměvem na tváří tvrdí, že každý má svá tajemství a toto je to jeho!

Tak jsem jednou za čas nebyla autorem lahodné krmě, ale jen pozorovatelem, který se pokusil zaznamenat vše, co mu bylo povoleno! Ovšem ten výsledek stál za to.

O zdroj masa se postarali známí u kterých se celá akce konala. Zatímco oni zajišťovali sele a jeho převoz na místo určení, u nás doma se chystal slaný česnekový nálev na naložení. V podstatě se umixuje velké množství česneku (čerstvý tuzemský je nejlepší), smíchá se se solí a naředí na potřebné množství převařenou vodou. Tento výluh se přecedí a tím je připraven k následné aplikaci. Množství surovin je samozřejmě závislé na chuti a hlavně velikosti prasete!

Aplikace spočívá v tom, že celé prase se tímto česnekovoslaným výluhem napíchá pěkně místo vedle místa, až ke kostem a nakonec se nasolí zvenku i zevnitř a nechá se do dne "D" odpočívat v lednici. Na naše selátko padly asi 3l výluhu.

Celá akce začala již pátečním podvečerem, kdy se sjela většina osazenstva. (Zbytek dojel v sobotu dopoledne) Narazila se bečka piva, postavily stany a pohodové setkání bylo zahájeno. Na stole se objevily dobroty z udírny a grilované vepřové a kuřecí maso. Dorazil i skvělý medovník od Míly a kefírová buchta od Míšy a tak dobré zábavě nic nechybělo.

Sobotní ráno začlo za slunečního svitu kávou a čajem,k tomu štrůdl, perník, kefírová buchta a zbyteček medovníku. Poté vypukla hlavní příprava.Složit bednu na prase, připravit dostatek žhavého pod prase a hlavně čuníka vysvobodit z lednice.

Následuje opláchnutí, nařezání kůže a přidrátování k roštu. Vše samozřejmě s poctivým půllitrem zlatavého moku k tomu.

Na potírání prasete má manžel svůj recept - smíchá si své koření, přidá pivo a citronku. Poměr jednotlivých surovin je mi utajen, ale to mi nevadí , neboť zde začíná chlapská část celé akce - potírání a v pravidelných intervalech obracení roštu.

Naše ženská část si mezitím mohla v klidu poplkat a nachystat posezení. V mezidobí pečení se podával vařený ovar, který se tři dny dopředu nechal marinovat v lednici ve směsi česneku, trochy olivového oleje, soli, pepře, sladké a pálivé papriky a trochy grilovacího koření - u mužů úspěch zaručen!

Po třech hodinách pečlivého přikládání začíná být maso hotové - kůže je krásně křupavá a hlavně se všude line nádherná vůně! Je čas nosit na stůl první várku masa, ovšem nejlepší je zobat přímo ze zdroje, vždy před otočením se všichni seběhnou a ozobou co se dá - prsty popálené, oči od kouře uslzené, pusy mastné - ale té chuti šťavnatého, čerstvě pečeného masa se nic nevyrovná!

K masu se podávala hořčice a dvě omáčky domácí výroby - ty klidně prozradím:

česneková z kysané smetany: do kysané smetany přidáme dle chuti romačkaný česnek, sůl, pepř a hrst sekané petrželové natě - možno nadstavit bílým jogurtem (zdroj - švagrová)

cibulovo-jablečná: 4 jablka, 2 cibule, 4 lžíce octa, 3 lžíce cukru, špetka mleté paprika (může být i pálivá) - vše společne rozmixovat (zdroj - velmi starý sešitek s recepty na fondy)

Zlatým hřebem tohoto poetického dne byl příjezd dodavatelů masa s plnou krabicí čerstvých, domácích věnečků - kdo by odolal!

Přesto, že maso bylo skvělé, zbylo místo i na zeleninové saláty . jako první padl za vlast šopský, po něm v podvečer zeleninovo sýrový. Jen tak pro informaci - saláty se podávaly v míse o průměru asi 60cm.

A co bylo v neděli na snídani? Zbytek prasete, které se na roštu ohřálo a dojídalo se během celé neděle do ukončení této příjemné akce.

Nakonec pár zachycených momentů, které vystihují letošní pohodový víkend:

Domácí tortellini

Thu, 30 Jun 2011 23:56:44 +0200

Když nevíte jak se zabavit, pusťte se do domácích těstovin. Loni v létě jsem od manžela a dětí dostala k svátku strojek na těstoviny. Sice jsem po něm pokukovala delší dobu, ale když se mé přání splnilo, nějak se ztratila ta odvaha ho použít. A tak jsem odvahu sbírala docela dlouho, až se i děti sami připomněly, že jej chtějí vyzkoušet.

Nakonec jako pokus č.1 vyhrály tortellini.

Tortellini (množné číslo slova tortellino, italsky "malý koláček") jsou plněné těstoviny prstencovitého tvaru. Pod tímto názvem jsou vyráběny v Boloni, v Romani se nazývají cappeletti.

Vypraví se, že tortellini byly stvořeny podle pupíku Venuše, bohyně lásky římské mytologie, resp. Afrodity v řecké mytologii.

Venuše prý šla do jednoho hostince v Bologně. Jestli se zde chtěla setkat s Jupiterem nebo jí chtěl hostinský vzdát poctu, je nejisté. Podle legendy měl ale kuchař nahlédnout klíčovou dírkou do jejího pokoje a spatřit její holé břicho a pupík. Inspirovaný její krásou jí pak k poctě stvořil tortellini.

Tolik praví zdroje z internetu.

Tortellini s krůtí a petrželkovo ricottovou náplní

Těsto na domácí těstoviny:

40dkg hladké mouky, 4 vejce, 1/2 lžičky soli

Náplně:

- krůtí

25g másla, 35 dkg krůtího masa, 50g ricotty, 25g strouhaného sýru Gran Moravia, 2 vejce, muškátový oříšek, sůl, pepř, citr. kůra

- ricottová s petrželkou

1/2 šálku petrželové natě, 1/2 šálku ricotty, 1/2 šálku strouhaného sýru Gran Moravia, žloutek, sůl, muškátový oříšek

Krásně zpracované návody k výrobě domácích těstovin najdete u La Cuocy i Mlsné kočky.

Takže z výše uvedených surovin zpracujeme hladké těsto, vytvoříme z něj kouli a zabalené do vlhké utěrky dáme na 30 min. odpočinout do lednice.

Teď je čas na náplň. Na olivovém oleji opečeme krůtí prsa, která jsou nakrájená na malé kostky, asi 15 až 20 minut.

Opečené maso pomeleme (nebo najemno usekáme), přidáme sýry, vejce, citr. kůru a dochutíme solí, pepřem a muškátovým oříškem. Stejně tak smícháme potřebné suroviny pro druhou náplň a dochutíme.

Z těsta vyválíme pomocí strojku tenký plát a nakrájíme čtverce o hraně asi 4cm. Do středu každého čtverce dáme náplň a těsto uhlopříčně přeložíme. Okraje pevně stiskneme a cípky vzniklého trojúhelníku po obtočení kolem prstu stiskneme k sobě. Vznikly nám tortellini. Vždy si vyválíme jen část těsta, kterou stihneme včas zpracovat. Pokud si předchystáme těsta více, začne osychat, špatně se s ním pracuje a neslepí se k sobě. Pak si musíme pomoci tím, že okraje navlhčíme, ale i tak už se hůře tvaruje.

Připravené těstoviny vaříme v dostatečném množství osolené vodys jednou lžící olivového oleje, nejlépe však v zeleninovém či masovém vývaru. Jak vyplavou navrch, vyndáváme děrovanou sběračkou - to trvá asi 5 minut.

Podávali jsme přelité šalvějovým máslem a sypané strouhaným sýrem Gran Moravia.

Těstovinky byly vynikající a už chápu tvrzení, že domácím čerstvým těstovinám se nedá odolat a že jsou silně návykové!

Recepty na náplně jsem našla u M.Hazan a v Culinarii Itálie.

Štěňátka jsou na světě

Wed, 22 Jun 2011 22:04:44 +0200

Minulý týden 15.6.2011 se narodilo první potomstvo našeho Neddyho. Celkem tři štěňátka - dvě rubínové slečny a jeden BH klučina. Všichni i s maminou jsou v pořádku a krásně přibírají!

Zatím by si je člověk spletl s myší, ale určitě z nich vyrostou krásní kavalíři!

Stravování našich miláčků

Wed, 15 Jun 2011 23:12:15 +0200

Právě vyšla nová kniha zabývající se krmením psa přirozenou stravou - BARF.

Navíc je to první původní česká kniha, která se tomuto způsobu krmení věnuje. Autorem je Kateřina Novosádová, chovatelka rhodeských ridgebacků, která tak zohlednila potřeby a podmínky českých a slovenských chovatelů. Najdete zde rady jak krmit svého psa běhěm celého života. Zvláštní pozornost je věnována březosti fen a odchovu štěnat, a také různým nemocem a dietám. Součástí jsou jídelníčky, výpočty krmných dávek a recepty.

A co je to BARF ?

BARF je metoda výživy masožravých domácích zvířat. Znovuobjevitelé BARF se orientují na stravovacím návyku vlka a jiných divoce žijících psovitých šelem. V tomto smyslu je krmeno výhradně syrové maso, kosti a zelenina.
BARF přenáší zodpovědnost za vyvážené složení výživy na chovatele. Mezi veterinárními lékaři je syrová strava zatím předmětem diskusí a sporů. Kritici se obávají nedostatečného zaopatření psů při krmení tímto druhem výživy a možného přenosu určitých nemocí.
Na pomoc chovatelům krmícím BARF již přispěchali některé firmy, které objevili tuto mezeru na trhu a nabízejí zjednodušené produktové koncepty této syrové výživy (mražené maso, zelenina a doplňky výživy).

V této souvislosti by mělo být bráno v úvahu, že pes s člověkem žije již tisíce let a součástí jeho přirozené výživy (kromě občas ulovené drobné zvěře) byli také odřezky syrového masa a kosti z kuchyně člověka, tak jako přebytky tepelně upravených pokrmů z jeho jídelny (od stolu). Syrová výživa psa, tak jak se živí vlk je přirozeně nadále možná.
Pojem BARF definovala poprvé paní Debbie Tripp z USA. Smyslem definice bylo pojmenovat tento způsob výživy a chovatele, kteří své psy krmí syrovou potravou. Zpočátku akronym BARF znamenal: Born Again Raw Feeders (znovuzrozen krmit syrově).
Později doznal tento akronym změnu na významu a interpretuje se jako: Bones And Raw Food (kosti a syrová potrava). Německý výklad zkratky BARF říká: Biologisch Artgerechte Rohe Futerung (biologicky vhodná syrová výživa). BARF dnes není omezen jen na psy. Tuto alternativu nabízí svým zvířatům také chovatelé koček.

(Zdroj: Wikipedia z 25.7.07).

Více si můžete přečíst zde. Za sebe můžu říci, že náš pejda na syrové stravě začínal od štěněte, s touto formou stravování psa jsme se seznámili u jeho chovatelky, dále v jednom ze speciálu časopisu o psech a právě u Barona.

Neddy krásně prospíval, bylo to krásně zdravě buclaté štěně, které vyrostlo v krásného, vitálního a zdravého psa. Přiznávám, že dnes,když Neddy už neroste, krmíme dost granulemi - holistické řady Acana apod. Při výběru se snažím vycházet z hodnocení na těchto stránkách. Doporučuji nejít pod čtyři hvězdičky, spíš doporučím ty pěti a šestihvězdičkové.

Přestože má náš pes občas syrovou stravu i teď, s touto novou knihou se pokusím k syrové stravě vrátit úplně.

Jinak případní zájemci si knihu mohou koupit u Barona nebo v nakladatelství Plot.