Masopust (fašank, fašinek) je doba od Tří králů do Popeleční středy. Čas mezi Vánocemi a Velikonocemi. Nejznámější a taky nejveselejší jsou poslední dny masopustu, vrcholící průvodem maškar. Věřilo se, že v tuto dobu se má jíst co nejvíce, aby byl člověk při síle celý rok. A tak byly zabíjačky v tomto období velice časté a navíc bylo toto období i velmi praktické pro uchování zabíjačkových specialit. V zimě člověk více ocení kaloricky vydatnější stravu a v dřívější době se v zimě i vše lépe uchovalo.
Konec masopustu předznamenával tučný čtvrtek - každý si měl dopřát tolik piva a tučného jídla, co snesl. Pak následovala masopustní neděle a pondělí. Neděli se taky říkalo taneční a pondělní taneční oslavy byly jen pro ženaté a vdané. Celé masopustní veselí bylo zakončeno masopustním úterkem a "pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic. Pak následovala Popeleční středa a postní doba předvelikonoční, ale to je prozatím jiná kapitola.
To bylo něco málo historie podle knížky Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Zima.
Teď ale zpět k zabíjačce. Byla to má první zabíjačka, které jsem se ve svém životě účastnila. Doma jsme vždy měli možnost ochutnat zabíjačkové specialitky, ale přímo být u toho, se mi nepodařilo. I půlku prasete jsme doma měli - jednou už i rozbouranou na jednotlivé šrůtky a podruhé pěkně celou. Tu jsme bourali doma ( na kuchyňském stole v městském bytě - nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek, ze kterého jsme ovšem vyšli jako vítězové) a v nějaké euforii jsme zvládli i ty speciality - jitrnice, jelita i tlačenku.
Ale tuto sobotu přišel den D a ráno v 7.00 jsme dorazili na určené místo, dorazil pan řezník - Špejlík a vše mohlo začít.
I když vlastně vše začalo už v pátek odpoledne! Napéct koláčky, vytáhnout meruňkovici, navařit 4kg krup a nachystat kdejaké hrnce, kastroly, plechy a bedny.
Mordování pašíka tu popisovat nebudu, i když vše proběhlo rychle, naprosto profesionálně a pašík svou smrt snad ani nestihl zaregistrovat, bylo mi ho líto (já, trouba, se mu koukla do očí a v ten moment to bylo nějak osobní).
Pak už nastal kalup - chytání krve, spaření, zbavit pašíka štětin a pověsit jej. Teď byl čas na první štamprlku na zahřátí a pokračovalo se dál.
Pašík se celý rozboural, dala se vařit hlava, kolena, kůže. Já měla za bojový úkol vyškvařit vnitřní a střevní sádlo a osmažit cibulku.
Po mém návratu jsem zjistila, že už je nakrájené sádlo a čistí se střeva - posloužila stará pračka. Maso bylo rozbourané a pověšené k vychladnutí. Pak přišlo první ochutnávání - vytahovalo se uvařené maso z kotle. Následovalo špejlování střívek (už to umím i já!) a pak už jen "čistá" práce - příprava tlačenky, jitrnic a jelit.
První byla na řadě tlačenka - na recept se neptejte, řezník vše dělal okometricky a já v tom kalupu nestíhala ani moc fotit (navíc jsem měla strašně mastné ruce)! Obrat maso - do tlačenky libové, my navíc přidali ještě jazyk a srdce. Vše nakrájet, přidat uvařené a pomleté kůže, polévku, dochutit. Než se člověk nadál, řezník už tlačenkou plnil umělá střívka. Povařit a mezitím už ke zbytku přidal namočené housky, pomleté škvarky,plíce, kůže, polévku, ochutit a plnit do připravených tenkých střívek - zašpejlovat, povařit a zase část práce hotová.
Nakonec přišly na řadu jelítka - kroupy, krev, cibulka. Naplnit zbytek střev a povařit. Mezitím vyškvařit škvarky, scedit sádlo, obracet tlačenky a jitrnice.
Když bylo vše hotovo,následoval úklid, poděkování řezníkovi a všem přítomným a odvoz domů.
Ještě, že byla zima a já mohla vše nechat venku a prostě a jednoduše odpadnout! Byl to náročný den, ale pro mne velmi zajímavý a nezapomenutelný.
A co bylo v neděli na oběd?
Yanah | Web | 23. února 2011 v 6:38 | Reagovat
nádhera....presne takto sa u nás doma robievala zabíjačka, keď som bola malá.....mám na to krásne spomienky....ďakujem za pripomenutie.... Jana
ale zabíjačková atmosféra musí být úžasná. 
Prdelačku taky můžem ve velkém, dnes je výhoda, že jde skoro vše zamrazit. K pračce jen můžu dodat, že to tak dělají u manželova kolegy (tam se vše taky odehrávalo), do staré vířivky se daly střeva, zalily horkou vodou, přidalo se trochu octa a hrst soli. Tento prací cyklus proběhl celkem 3x a střeva, když se vzala do ruky, musela tzv. vrzat. 
Jelikož jsem zabíjačkový amatér, tak věřím zkušenostem těch, kteří mají už něco za sebou! Rozhodně to bylo pohodlnější! 
Zde hledá 