Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi - kuchařské knihy (Joseph Conrad)

Masopustní zabíjačka

22. února 2011 v 23:52 | HaF |  Co se děje v trávě
Masopust (fašank, fašinek) je doba od Tří králů do Popeleční středy. Čas mezi Vánocemi a Velikonocemi. Nejznámější a taky nejveselejší jsou poslední dny masopustu, vrcholící průvodem maškar. Věřilo se, že v tuto dobu se má jíst co nejvíce, aby byl člověk při síle celý rok. A tak byly zabíjačky v tomto období velice časté a navíc bylo toto období i velmi praktické pro uchování zabíjačkových specialit. V zimě člověk více ocení kaloricky vydatnější stravu a v dřívější době se v zimě i vše lépe uchovalo.

Konec masopustu předznamenával tučný čtvrtek - každý si měl dopřát tolik piva a tučného jídla, co snesl. Pak následovala masopustní neděle a pondělí. Neděli se taky říkalo taneční a pondělní taneční oslavy byly jen pro ženaté a vdané. Celé masopustní veselí bylo zakončeno masopustním úterkem a "pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic. Pak následovala Popeleční středa a postní doba předvelikonoční, ale to je prozatím jiná kapitola.
To bylo něco málo historie podle knížky Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Zima.

Teď ale zpět k zabíjačce. Byla to má první zabíjačka, které jsem se ve svém životě účastnila. Doma jsme vždy měli možnost ochutnat zabíjačkové specialitky, ale přímo být u toho, se mi nepodařilo. I půlku prasete jsme doma měli - jednou už i rozbouranou na jednotlivé šrůtky a podruhé pěkně celou. Tu jsme bourali doma ( na kuchyňském stole v městském bytě - nepopsatelný a nezapomenutelný zážitek, ze kterého jsme ovšem vyšli jako vítězové) a v nějaké euforii jsme zvládli i ty speciality - jitrnice, jelita i tlačenku.
Ale tuto sobotu přišel den D a ráno v 7.00 jsme dorazili na určené místo, dorazil pan řezník - Špejlík a vše mohlo začít.
I když vlastně vše začalo už v pátek odpoledne! Napéct koláčky, vytáhnout meruňkovici, navařit 4kg krup a nachystat kdejaké hrnce, kastroly, plechy a bedny.
Mordování pašíka tu popisovat nebudu, i když vše proběhlo rychle, naprosto profesionálně a pašík svou smrt snad ani nestihl zaregistrovat, bylo mi ho líto (já, trouba, se mu koukla do očí a v ten moment to bylo nějak osobní).
Pak už nastal kalup - chytání krve, spaření, zbavit pašíka štětin a pověsit jej. Teď byl čas na první štamprlku na zahřátí a pokračovalo se dál.
Pašík se celý rozboural, dala se vařit hlava, kolena, kůže. Já měla za bojový úkol vyškvařit vnitřní a střevní sádlo a osmažit cibulku.
Po mém návratu jsem zjistila, že už je nakrájené sádlo a čistí se střeva - posloužila stará pračka. Maso bylo rozbourané a pověšené k vychladnutí. Pak přišlo první ochutnávání - vytahovalo se uvařené maso z kotle. Následovalo špejlování střívek (už to umím i já!) a pak už jen "čistá" práce - příprava tlačenky, jitrnic a jelit.
První byla na řadě tlačenka - na recept se neptejte, řezník vše dělal okometricky a já v tom kalupu nestíhala ani moc fotit (navíc jsem měla strašně mastné ruce)! Obrat maso - do tlačenky libové, my navíc přidali ještě jazyk a srdce. Vše nakrájet, přidat uvařené a pomleté kůže, polévku, dochutit. Než se člověk nadál, řezník už tlačenkou plnil umělá střívka. Povařit a mezitím už ke zbytku přidal namočené housky, pomleté škvarky,plíce, kůže, polévku, ochutit a plnit do připravených tenkých střívek - zašpejlovat, povařit a zase část práce hotová.
Nakonec přišly na řadu jelítka - kroupy, krev, cibulka. Naplnit zbytek střev a povařit. Mezitím vyškvařit škvarky, scedit sádlo, obracet tlačenky a jitrnice.
Když bylo vše hotovo,následoval úklid, poděkování řezníkovi a všem přítomným a odvoz domů.
Ještě, že byla zima a já mohla vše nechat venku a prostě a jednoduše odpadnout! Byl to náročný den, ale pro mne velmi zajímavý a nezapomenutelný.
A co bylo v neděli na oběd?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanah Yanah | Web | 23. února 2011 v 6:38 | Reagovat

O_O nádhera....presne takto sa u nás doma robievala zabíjačka, keď som bola malá.....mám na to krásne spomienky....ďakujem za pripomenutie.... Jana

2 toffo toffo | Web | 23. února 2011 v 6:50 | Reagovat

Už jsem si zavzpomínala v neděli s Jiřím Anderlem a teď to mám i obrazem. Jako malé dítě jsem byla na zabíjačkách několikrát, naposledy ale asi když mi bylo osm? Nikdy jsem si to neošklivila, patřilo to k životu rodiny a produkty zabijačky jsem já i sestry milovaly. Nejvíce zabijačkovou polévku - prdelačku, stála v obrovské zavařovací sklenici na balkoně a vydržela nám jen tak dva dny. Tlačenku uměl nejlépe ochutit můj táta. Jelita se dělala kroupová i housková, pekla se na ně den předem domácí buchta. Můj strejda ale stejně nejvíce miloval čerstvé smažené řízky. V troubě se pekl smažák - guláš z masa, jater a ledvinek, zahuštěný mozečkem.
Smažení cibulky na zabijačku je zodpovědná práce - musí se na ní pomalu a dlouho, aby byla celá zlatá, avšak nesmí být připálená! Praní střívek ve staré pračce, no to jsou mi ale novinky. Ženské měli vždy ruce červené z mrazu a horké vody a pralo se v kýblu na dvoře. Krájení sádla na škvarky také není jen tak, někdo radši širší kostky, někdo menší. :-)

3 DolceVita DolceVita | Web | 24. února 2011 v 12:02 | Reagovat

Čas zabijaček je tu :-) S největší pravděpodobností si zopakujeme tu pravou vesnickou atmosféru, která se nebude lišit od scénáře minulých let.

Určitě to bude vypadat tak, jako před nedávnem (dovolím si přispět odkazem na tuhle voňavou reportáž :-)

http://www.gurmanka.cz/2009/01/staroceska-zabijacka-od-a-entree-do-z-zabijackoveho-gulase

P.S.
Krásný a voňavý příběh se odvíjí v tom tvém novém příspěvku. I když se smutným koncem pro pašíka ...

4 Hanka S. Hanka S. | Web | 24. února 2011 v 19:37 | Reagovat

Hani, na zabíjačce jsem nikdy nebyla, ovšem ty ji tady máš tak perfektně nafocenou a popsanou, že mi to úplně stačí. ;-)  :-) Čuníka by mi bylo taky líto :-(  ale zabíjačková atmosféra musí být úžasná. :-)
Děkuji za návštěvu u mě a přeji krásné dny. :-)  Hanka

5 hafjentak hafjentak | 24. února 2011 v 23:02 | Reagovat

[1]: Děkuji za pochvalu, pokud se vybavily příjemné vzpomínky, jsem jen ráda! :-)

6 hafjentak hafjentak | 24. února 2011 v 23:17 | Reagovat

[2]: Opravdu vyčerpávající komentář! :-D Prdelačku taky můžem ve velkém, dnes je výhoda, že jde skoro vše zamrazit. K pračce jen můžu dodat, že to tak dělají u manželova kolegy (tam se vše taky odehrávalo), do staré vířivky se daly střeva, zalily horkou vodou, přidalo se trochu octa a hrst soli. Tento prací cyklus proběhl celkem 3x a střeva, když se vzala do ruky, musela tzv. vrzat. :-?  Jelikož jsem zabíjačkový amatér, tak věřím zkušenostem těch, kteří mají už něco za sebou! Rozhodně to bylo pohodlnější! :-D  (ten prací pomocník je vidět na fotce s vyskládanými jitrnicemi v pravém horním rohu) :-P

7 hafjentak hafjentak | 24. února 2011 v 23:22 | Reagovat

[3]: Nezbývá než dodat - smutné pro pašíka, příjemné pro nás. Posílám pozdrav a přání klidného pašíka, neboť hororově komických příhod jsem od pana řezníka v sobotu slyšela víc než dost!!! :-D

8 hafjentak hafjentak | 24. února 2011 v 23:27 | Reagovat

[4]:Také děkuji za milou návštěvu a jsem ráda, že se fotky i článek líbily. Atmosféra byla bezva, k tomu svérázný humor řezníka - opravdu je nač vzpomínat! Daleko obsáhlejší povídání je na výše uvedeném odkaze od Gurmánky. Třeba někdy příště budu pohotovější a fotek bude ještě víc. ;-) (I když, kdybych fotila, neuměla bych zašpejlovat jitrničku! :-D :-P

9 Catalina Catalina | Web | 25. února 2011 v 23:50 | Reagovat

Tak na svou první zabijačku (a taky nejspíš poslední) si pamatuju relativně dobře. Bylo to u babičky, když ještě chovala prasata, když jsem byla hodně malá. Taky jsme dělali škvarky, jitrnice, kroupovou polévku (tu jsem jedla jako dítě, než jsem zjistila, že je v ní krev) atd. Teď to asi bude znít morbidně, ale nejvíc mi chutnalo vařené srdce, zato jitrnici jsem nikdy neměla odvahu zkusit. Když měli toho pašíka zabít, tak jsem se schovala za mamku, abych to neviděla (a stejně jsem pak brečela). Náš řezník měl taky takový zvláštní humor :D

10 hafjentak hafjentak | 26. února 2011 v 20:37 | Reagovat

[9]: Proč by mělo být morbidní, že ti chutná srdce? Já ho miluji na špeku s cibulkou nebo na smetaně! Teď jsem ho zkoušela vařit zároveň s jazykem po pekingsku a bylo skvělé. Jen jak bude trochu čas, tak dodám článeček! :-P

11 Vilemína Vilemína | Web | 27. února 2011 v 19:40 | Reagovat

Na článek je fotek dostatek, podstatné je zdokumentováno! Hlavně že se vše povedlo a chutnalo - asi trochu jinak než kupované výrobky,co?

12 hafjentak hafjentak | 27. února 2011 v 20:26 | Reagovat

[11]: Chutnalo velmi, ale včera byla ryba a dnes kačena, už si od těch dobrot musíme trošku odpočinout! :-D Musím, ale přiznat, že u nás prodávají zabíjačkové speciality od soukromého řezníka a ty jsou super. Samozřejmě, že ty hypermarketové akční napodobeniny se s těmi domácími dobrůtkami nemůžou poměřovat! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama