Protože i vodák musí jíst, bylo potřeba řádně podchytit způsob stravování. Ráno bylo vždy řešeno vlastními zásobami, večer se musely opékat špekáčky a klobásky (děti by nám to neodpustily), ale největší hlad ( u našich zadáků spíš žízeň) se musel řešit operativně během plavby. A tak jsme již okusily spousty pochybných, ale i výborných hospůdek a občerstvení kolem břehů našich řek. Na Berounce nelze vynechat Hostinec " U Rozvědčíka". Tento hostinec totiž bezpodmínečně patří ke koloritu "kraje Oty Pavla", je to oblíbená zastávka turistů, cyklistů a vodáků! Kdo nebyl u "Rozvědčíka" , nebyl na Berounce. My tu byli jako turisté před třemi roky a letos jako vodáci. Mohu zodpovědně prohlásit, že nezklamali a my si pochutnali na poctivé domácí české kuchyni.
Jídla chutnala tak, jak měla - ve svíčkové byla cítit zelenina, knedlíky nebyly rozvařené a zelí chutnalo velmi dobře. Já měla jen malou výhradu k libovým výpečkům - byly dobré, opravdu libové, ale šťávě chyběla ta správná chuť. Tu u výpečků dělá právě použití tučnějšího masa.
Bylo zde příjemně, ale cesta pokračovala a já musím ještě vzpomenout jednu zastávku - Beroun. Zde jsme se zastavili na cestě domů - stejně jako U Rozvědčíka, i zde jsme se stavovali při naší první návštěvě této části naší vlasti. Opět sázka na jistotu - Pivovarská restaurace v soukromém rodinném pivovaru Berounský medvěd. Vynikající kuchyně (tradiční poctivá česká jídla) a výborné pivo!
Já podlehla plíčkům na smetaně a manžel se konečně dočkal kačeny se zelím.( U Rozvědčíka zrovna nebyla v nabídce) Synek si pochvaloval špekáčky na pivu.
Zde hledá 