Začalo období chřestu a tak jsem zalovila ve starých knihách a objevila různé recepty a postupy na jeho úpravu. V jedné malé knížečce jsem se však přehmátla a místo chřestu jsem nalistovala CHMELÍČEK.
A co se pod tímto názvem skrývá? Chmel otáčivý (Humulus lupulus), tato bylina je známa také pod názvy červeňák, humelové šištice, chmelíček, chmelníček, chmelový chřest, pazochy, pazoušky, sladovnické koření, štok, chmelový keř, zeleňák nebo zelené zlato.
Mladé, křehké výhonky chmele byly u nás před válkou běžnou zeleninou. Výhonky by měly být zvláštní, jemně kořenité chuti a připravují se hlavně vařené, sypané osmaženou strouhanou houskou, polévané máslem. Z chmelových výhonků se připravují i dušené pokrmy. A jak se píše v moudré knize - zejména v blízkosti chmelnic mělo by se používání této chutné zeleniny opět obnovit! (Pokud toto nastane, to aby se chmele pěstovalo více, aby zbylo na pivaře)
Chmelíček vařený - recept
Z výhonků odřízneme případné dřevnaté konce, oškrábeme slupku až k hlavičce a hned vkládáme do studené, okyselené vody.
Chmelíček uvaříme v osolené vodě do měkka.
Mezitím opražíme strouhanku do zlatova a necháme rozpustit máslo.
Uvařený chmelíček scedíme, posypeme strouhankou a přelijeme máslem.
Můžeme podávat - přejeme dobrou chuť!
Zatím jsem se s touto informací nesetkala a to prolézám food blogy i servery důkladně už alespoň čtyři roky.
Zde hledá 
O chmelíčku jsem nikdy neslyšel,o to víc jsem tímto čerstvým chmel-chřestovým článkem okouzlený :)